Říkají si Zaháleči. Vyznačují se tím, že chtějí tvořit zázemí a program zaměřený na kulturu, umění, architekturu i například společenské vědy v ulici Vítězslava Hálka (odtud název Zahálka) v blízkosti Šanovského parku v Teplicích. S pomocí přátel a členů svých rodin uvedli v důstojný stav prostor dřívějšího antikvariátu se záměrem mít kde smysluplně, to znamená kreativně, zahálet s přáteli i dalšími lidmi, kteří mají zájem o výše zmíněná témata a mnoho dalšího, čím jde vyplnit volný čas.. Blíže o slibných začátcích hovořili Maro Hajrapetjan a Jakub Kraus, spoluzakladatelé Zahálky.
Maro Hajrapetjan je kurátorka a pedagožka (studuje obor Kurátorská studia na Fakultě umění a designu v Ústí nad Labem a učí výtvarný obor na Základní umělecké škole), Jakub Kraus využívá své zkušenosti dramaturga a produkčního z realizace teplického festivalu Sejf i studia na Katedře divadelních a filmových studií na olomoucké Univerzitě Palackého. Dalšími členy týmu jsou Daniel Parachin, architekt, Emilie Rážová, architektka a Aleš Klíma, politolog.
Jak se stane, že se člověku urodí v hlavě nápad vytvořit ve fyzickém slova smyslu i koncepčně platformu typu Zahálka?
Maro: Má to hlubší kořeny vzniku, všichni jsme studovali něco kreativního, ať už je to divadlo, film, produkce nebo architektura. Když jsme se jako studující vraceli na víkend do města, kde jsme vyrostli, zjistili jsme, že už tu není skoro kam zajít, ať už chce člověk prostor pro práci, pro seznámení se se zajímavými lidmi nebo mít jen tak, kde si číst nebo se něco dozvědět. Takže ten záměr mít se kde zašít šel ruku v ruce s osobními zájmy, a také jsme měli potřebu přinést do Teplic něco, co jsme se naučili jinde.
Jakub: Část z nás se podílela na přípravách festivalu Sejf, který se konal po dva roky. Tehdy jsme si uvědomili potřebu stálého spotu. Konceptuální pojetí by nevzniklo tak rychle, kdybychom neměli tip na vhodný prostor. Hned v den, kdy jsme se dozvěděli, že je prostor po bývalém antikvariátu v Hálkově ulici k dispozici, jsme se na něj šli podívat. Během měsíce už jsme začali s rekonstrukcí, která trvala od června 2020 do září 2021. Vlastníci domu, ve kterém se kulturní prostor nachází, nás velmi mile přijali a dali volnost v práci na zvelebování prostoru. Bez takového přístupu by zázemí Zahálky nemohlo vzniknout.
Slavnostní zahájení provozu Zahálky a otevření se konalo 28. září loňského roku, nicméně už má na kontě nemálo zajímavých akcí. Co jste zvolili jako klíč, kterým volíte programovou náplň Zahálky?
Maro: Máme nakročeno ke spolupráci jak k začínajícím umělcům a odborníkům z různých oborů, tak těm již etablovaným, a chceme se zaměřovat na lidi, kteří mají vazbu k Teplicím nebo Ústeckému kraji. Zveme sem například tvůrce, které známe osobně a víme, co mohou předat. Příkladem je spolupráce s Leou Petříkovou, umělkyní a filmařkou pocházející z Teplic. S Leou za sebou máme několik projektů uskutečněných jak v Teplicích, tak v Praze. A nyní aktivně chystáme další program do Zahálky. Protože vedle studia pracuji jako učitelka výtvarného oboru na Základní umělecké škole Evy Randové v Ústí nad Labem, je pro mě přirozené, aby se u nás konaly výtvarné workshopy a byly otevřeny nejen dospělým, ale i dětem. Dobrou odezvu měly workshopy věnované akvarelu.
Jakub: Filmům věnujeme hodně prostoru, nabídli jsme filmy Jima Jarmushe, v březnu jsme se věnovali íránskému filmu a v dubnu jsme každý pátek promítali snímky ze současné japonské kinematografie. Silný zájem zaznamenáváme o akce věnované tématům urbanismu a veřejnému prostoru. Čeká nás cyklus akcí zaměřených na téma kreativně kulturního průmyslu, jedním z nich bude například téma vizuálního smogu ve městě. Dobrou zkušenost máme také s debatními akcemi, které slouží k propojování veřejnosti s lidmi z různých oborů.
Jakým směrem se bude Zahálka dále ubírat?
Jakub: Chystáme program s Michaelou Valáškovou, zabývající se řadou projektů ve veřejném prostoru v Ústí nad Labem. Byli bychom rádi, kdyby se na základě setkání v Zahálce rozproudily otázky týkající se veřejného prostoru v Teplicích. Také chceme věnovat pozornost umělcům, kteří zpracovávají murály i jiné umělecké intervence.
Maro: Je toho spousta, co bychom chtěli dělat, co bychom chtěli nabídnout. Upřímně, každý z týmu ve svém volném čase nějak pracuje na tom, co ho nejvíce zajímá, a tak v podstatě vypadá i směr Zahálky. Ještě stále se považujeme za nový a začínající projekt, který se formuje na základě uskutečněných aktivit, čili v procesu, a tak je to asi zatím nejlepší. Rozhodně chceme být otevření a nasávat inspiraci, kde se dá.
Co si od činnosti Zahálky slibujete?
Maro: Našimi aktivitami chceme dát najevo lidem z okolí, aby se nebáli přijít a říct, že mají nějaký nápad a mohou ovlivňovat kulturní dění ve svém městě. Rádi bychom se propojovali s dalšími lidmi a jejich projekty, abychom se vzájemně obohatili, mohli sdílet a také třeba pracovali na společných projektech.
Jakub: Naším neskromným cílem je, aby se komunita, která se kolem Zahálky vytváří, stala zárodkem změny k lepšímu.