Tvůrčí tandem Eva Vopelková a Petra Kalousková už druhým rokem úspěšně tvoří pod jménem Studio Svéráz. Na většině zakázek pracují společně a jejich specializací je tvorba vizuálních identit.
Jak vás na profesionální dráhu kreativkyň připravila škola? A rovnou prosím přidejte, co vám při studiu naopak chybělo.
EV: Na základku jsem chodila v Litoměřicích a díky podpoře mojí maminky jsem se přihlásila ke studiu na Střední umělecké škole Václava Hollara. Bydlela jsem na internátě v Praze, což dnes hodnotím jako skvělé rozhodnutí. Pro mladého člověka je důležité stát se samostatným a umět se spolehnout sám na sebe. Z toho, co jsem se naučila na Hollarce, jako výtvarnice čerpám do nynějška.
PK: Studovala jsem střední školu v Ústí nad Orlicí a ta mě připravila zásadně, co se týče řemesla a grafických technologií. Bakaláře jsem studovala na Univerzitě Hradec Králové, obor grafická tvorba multimédia, kde jsem měla více prostoru na volnou tvorbu a upevňování řemesla skrz různé stáže a externí spolupráce v reklamních agenturách, které jsem při studiu aktivně vyhledávala. Magisterské studium na ústecké Fakultě umění a designu pak přidalo k řemeslu to nejdůležitější – koncepční myšlení a uvažování v širších souvislostech. Studium jsem dokončila v ateliéru Grafického designu 1 u profesora Míška, kde jsme studovaly společně s Evou.
EV: Obě jsme tam získaly plno odborných znalostí. Pochopily jsme, jak tvořit vizuální identitu, člověku ale dojde opravdový smysl té práce až v praxi. Cítíte ze zpětné vazby, jestli je práce dobře odvedená a slouží účelu.
Rozhodně doporučuji zahraniční stáže, které škola umožňovala. Co mi trochu chybělo, byla témata jako rétorika, schopnost prodat svou práci nebo cenotvorba. Pochopila jsem, že pokud bych nefungovala už za školy v praxi, mohl by být skok z univerzitního prostředí do světa, ve kterém se člověk musí umět prosadit, náročný.
Vizuální identitu Humpolce tvoří Studio Svéráz.
PK: V přípravě do života mi mimořádně pomohly dva pobyty v USA, do praxe pak především pracovní stáž v Německu. Ve školách se obecně málo hovořilo o sebehodnotě, o tom, jak s klienty vyjednávat a komunikovat, k čemuž je potřeba i trocha psychologie. Mezitím je samozřejmě potřeba budovat síť kontaktů, která pak může pomoci se dostat k různým zakázkám.
EV: Když jsem na střední škole dala přednost grafickému designu před AVU z důvodu, že to bude pro mě i snadnější cesta k uživení, říkali o mně, že jsem příliš pragmatická. Ale i když si člověk vybere AVU, tak ve finále záleží na tom, jakým je člověk sám sobě manažerem a pokud chce podnikat sám, musí být multifunkční osobnost.
I v Úštěku vědí, že na změnu image kraje je třeba tvůrčích profíků.
Co byste uvedly jako poslední příklady své tvorby vizuálních identit a co vás na ní těší?
EV:V minulém roce pro nás bylo velikou výzvou téma litoměřického hospicu. Ze všech možných přístupů na tak citlivé téma jsme nakonec vybraly pozitivně laděný vizuální jazyk. Po delší prodlevě, kterou způsobila pandemická situace, se dočkaly realizace i prvních aplikace značky Pivovaru Litoměřice. Rády také vzpomínáme na spolupráci s lokálními farmáři Laušmanovými na vizuální identitě jejich rodinné farmy v Držovicích. A teď pracujeme na tvorbě vizuálních identit dalších dvou měst.
PK: Pozitivní ohlasy máme na vizuální identitu Úštěka i Humpolce, u kterého budeme letos pokračovat s rozšířením i na městské organizace a další potřeby města. Je vidět, že si města obecně začínají uvědomovat potřebu a hodnotu dobrého a funkčního designu. Chápou, že jim může zjednodušit a zpřehlednit komunikaci s turisty i občany a díky tomu budovat důvěru v instituci, ale i image města jako takovou. Je příjemné být u toho, když se zde rodí nová kultura vizuálních identit měst, kterou pomáháme kultivovat.
Grafické duo Petra Kalousová a Eva Vopelková
Na jaký grafický úkol z počátku své profesní dráhy rády vzpomínáte? A s čím jste vlastně završily studium na Fudu?
EV: Byl to filmový festival v Litoměřicích, kdy mi autoři dali plnou důvěru a volnou ruku. Na plakátech pracujeme každý rok doteď. Studium jsem ukončila návrhem vizuální identity pro odborný etnologický časopis a server The Ethnologist s články, které měly za cíl zaznamenat tradice národů celé Evropy.
PK: První kompletně samostatnou vizuální identitou byl Babiččin statek v Líšnici u Žamberka. Jako téma diplomové práce jsem si zvolila práci s historickými značkami, konkrétně z dob první republiky, které jsem stavěla do kontrastu se současným médiem animace. Historické obaly nebo nositele značky jsem pak společně s jejich animovanou verzí vystavila a ověřovala jejich aktuálnost v dnešní době.
Jak se vám líbí?
Jak se vám pracuje v Ústeckém kraji a proč jste se rozhodly působit zrovna odsud?
PK: V Litoměřicích máme pracovní prostor, ale dnešní doba nám umožňuje velmi pohodlně pracovat odkudkoliv, takže reálně vedle sebe sedíme jednou dvakrát týdně.
EV: Severní Čechy mají velký potenciál. Lidé jsou tu hodně podnikaví a oslovují nás, protože dávají přednost lokálním spolupracím. Je tu i menší konkurence než v jiných krajích, takže je práce víc vidět.
Je příjemné, že Ústecký kraj si postupně uvědomuje hodnotu odbornosti a chápe potenciál kreativity. Čím dál tím lépe se nám obhajuje kvalita před kvantitou a spolupráce s našimi klienty zakládá na důvěře s vědomím dlouhodobé životnosti námi odvedené práce.